Každoročně takhle v předjaří můj muž vyráží na "studijní pobyt" do vinných sklepů. "Volný" víkend mívám dopředu pečlivě naplánovaný činnostmi typu – umýt všech 24 oken, vyměnit pneumatiky, vyčistit odpady... Loni touhle dobou jsem navíc vymalovala pokoj dcery na červeno a uklidila tak, aby nebylo nic poznat. Vskutku povedlo se. Můj muž barevnou proměnu z bílé na višňově červenou vůbec nezaregistroval :-(
Když jsem svůj heroický čin líčila milé kamarádce, s moudrostí ji vlastní, mi sdělila:
"KDYŽ ZŮSTANE ŽENA SAMA DOMA, MÁ SE VĚNOVAT JEN ČINNOSTEM SOBĚ MILÝCH, NEB NESDÍLENOU NÁMAHU STÉJNĚ NIKDO NEOCENÍ."
Uplynul rok a opět den D. Pravda, měla jsem cukání vymalovat další pokoj, tentokráte na růžovo. Ale pamětliva slov kamarádky, použila jsem pouze barvy na nehty, upekla buchtičku, pozvala kamarádky, přečetla knihu od Federica Lorcy a hlavně v klidu, s radostí a v pohodě, pustila se do šití.....
Báječný víkend to byl. A jak se u nás říká – spokojena maminka, spokojená celá rodina :-)
Zdravím tímto a líbám Soničku do Kutné Hory :-)