Kousek z léta

Přes léto se tady na blogu čas tak nějak zpomalí a v mém případě se zastavil docela. Naše léto je totiž plné dětí a kamarádu a den je vyplněný do posledního puntíku. Naproti tomu září, září to má jiný rytmus, vrací se pravidelnost a řád.
Tak jen malé ohlédnutí za prázdninami v podobě pár foteček z našeho tábora u koní, kde volný čas vyplňuje výtvarno. Malovali jsme, malovali jsme se, sovičky jsou z obyčejného toaletního papíru, motýli jsou malováni na vodě, hrníček každý originál, modní přehlídka - když už jsme holčičí tábor, závěrečné dopoledne - aby každá ukázala co zvládla na koni a mnoho a mnoho dalšího. :-) A hromada spokojených strávníků. Co si víc přát....
Tak zase za rok, holky :-)

Ptačí sbor

Položila jsem si před nedávnem na lavičku v zahradě kus provázku a prostě zmizel, nebyl k dohledání.
Až... koukám do starého břečťanu, tam překrásné, provázkem vyplétané hnízdo plné malých holátek :-) Ptáčci na zahradě jsou veliká radost i požehnání. A letos zjara nám do toho ptačího sboru pár přibylo.
Krásné dny všem :-)

U nás v lednu

Až se mě jaro zeptá, co jsem dělala v zimě, zvesela odpovím, že jsem se vůbec neflákala. No, koho by taky napadlo, že budeme takhle v lednu, obdělávat půdu a svačit na zahradě :-)
A ani ti ptáčci nelítají na krmítko jako dřív. Ti na prostírkách jsou ze starší kolekce z Ikey a moje zásoby už taky bohužel docházejí :-(.
No, a skořicové buchtě na stole se říká TRHACÍ. To jako že přijdete, utrhnete a jdete zase po robotě. Pokud neznáte, receptík pochází odtud.
:-)

Trochu jiné hokaido

Tento víkend byl překrásně sluníčkový a barevný a plný milých přátel a dobrého jídla na zahradě. Když jsme u toho jídla, letos si naše chuťové buňky oblíbily jemnou pečenou dýni hokaido. Tak si nabídněte. Tyhle vám vydrží až do jara :-)
PS: jednoduchý postup i se šablonou ke stažení naleznete zde
Báječné podzimní dny všem :-)

Dětí plná zahrada

Moc Vás zdravím po delší době :-) Sama jsem překvapená, jak dlouho jsem tu nebyla. Ne že by se nic nedělo, spíš naopak. Léto dalo pořádně zabrat.
• Sedmitisícová cesta autem Evropou (s hromadou vidlí do sbírky, se psem a kanystrem olivového oleje, který jsem dostala od přátel v Itálií),
• dobrá muzika (ať žijí letní fesťáky),
• spaní pod širákem se smečkou psů (hádejte, kdo spal ve spacáku),
• galeje při sušení sena (romantika asi jen do desáté hodiny dopolední)
• a hlavně dům plný dětí.
Následující fotečky jsou z prázdnin u koní, kdy se naše zahrada, dům i stáje mění v tábořiště i v obrovskou tvořivou dílnu. A hlavně, proč o tom tady píši...
Bylo mi velkým potěšením i ctí, že nám na tento tábor svěřily své dětí původně virtuální kamarádky, nyní kamarádky "z masa a z kostí" Renátka a Iva, se kterými jsem se seznámila pravě zde, v přátelském bloggerském prostředí :-)
Přeji vám všem taková báječná a milá setkání :-)

A nakonec se pochlubím dárečkami, které jsem dostala. Ptáček i srdíčko je z dílny od Ivanky (postup na srdéčko najdete na jejich stránkách ZDE) a medovník od Renátky jsme prostě nestihli vyfotit, tak byl dobrý, a báječný recept najdete ZDE :-)

Hezký zbytek prázdnin :-)

Vidle a lopaty

Vidle a lopaty, když jsou cesty zaváty, v našem kraji platí dvojnásob a jsou doma v každém stavení. A když se stane, že se vám vidle s lopatou zasnoubí, může z toho vzniknout praktická židle. No, spíše židlička a to téměř barová :-) Tento zahradní projekt byl v plánu už delší dobu, všechno chce svůj čas a dočkala jsem se. A teď máme pod jabloni malý vidlový bar (a naraženou bečku v garáži :-)) Vůbec jsem netušila, že můj muž oplývá i touto manuální zručností. Musím si rychle vymyslet něco dalšího než to pozapomene :-) :-)

A ještě trocha šitíčka neb máme před sebou dlouhou cestou, patchworkový obrázek na tašce napoví.
Mějte taky krásné letní dny :-)

Polednice a černý kohout

Když jsem objevila vzory nostalgických výšivek hraček, vybavily se mi hodiny češtiny na základce, Erben a Polednice a učitel, který neznalost balady trestal drcením křídy ve vlasech. Dnes, po létech, musím ovšem uznat, že jsme si to všichni do puntíku zasloužili a baladu bych přednesla i kdyby mě vytrhli z hlubokého spánku :-) 

Ovšem o zdravém spání si už nějakou dobu mohu jen zdát. Nějak se porouchalo a po nocích peču, k radosti celé rodiny, fakt luxusní  francouské máslové koláče.

"Může za to ten černý kohout", shodla se rodinka. Před časem jsem totiž našla u známého v dílně, ve šrotu, rezavého kohouta, prý se nepodařil. Po natření černou krbovou barvou jsem ho dala na plot a od té doby nespím. Asi tomu kokrháči už brzy zakroutím krkem :-) 

Mějte krásné dny a dobré spaní :-)

Dýňová ulička

Přináším vám tvořivý TIP z cesty po jižní Moravě. Když se sousedé domluví, tak to může vypadat třeba jako ve Valticích. Jedná malá ulička a nápad za pár kaček přitahuje pozornost nejen turistů, ale všech kolem jdoucích  A se skleničkou burčáků příjemné posezení uprostřed babího léta. Doporučuji!!!

 

 

Toulavá kamera

Dnes k nám domů na natáčení zavítala Toulavá kamera. Totiž ....
Jednoho dne můj milý muž vstal z postele, rozhodl se a založil Muzeum vidlí.
Ano, dámy, čtete správně. Můj muž začal sbírat vidle, jako pracovní nástroj prostého venkovského lidu i součást selských rebélií. Říkáte si, kolik jich tak asi jde posbírat..... No, to já jsem si říkala taky až do doby, kdy se zahrada začala měnit ve sběrné suroviny. Ale můj milý svůj záměr s nádechem recese dotáhl dokonce a dnes tu s námi bydlí vidle bramborové, řepné, na štěrk, na slámu, na led..... a hlavně vidle s duší a s příběhem.
Až pojedete krajem, kde je nebe podepřeno vidlemi (rozuměj Bruntálskem), zastavte se na kafíčko, moc ráda vás uvidím. A povídat si můžeme třeba i o tvoření :-)

 

Při příležitosti natáčení jsem se rozhodla protlačit do některého ze záběru patchworkovou deku, kterou jsem nazvala Čas růží. Pan kameraman ovšem řekl, že by byl záběr moc růžový. No, co na to říct. Prostě chlapi :-)

Víte, jak přežijí včelky zimu a mráz?

Přitulí se k sobě do klubíčka, navzájem se zahřívají a mlsají v úle sladké zásoby. Chytré včelky dobře vědí, že dvěma je lépe než samotnému :-)
Dnes odpoledne nás sluníčko vytáhlo na kopec, kde máme včelín. V úlech to i teď v zimě krásně hučí. To proto, jak říká manžel, že tam zůstaly na zimu samé ženské :-) Pár odvážných včelích dělnic už vyletělo na svůj první "jarní" prolet a pak rychle zpátky do úlu. Přeci jenom, ještě pořád je líp s hrnkem horkého čaje u šicího stroje.

Sypejte v zimě ptáčkům :-)

Sypete v zimě ptáčkům.? Krmení ptačí drobotiny patří k mým oblíbeným zimním sportům. Poctivě tahám z města pytle se slunečnicí a lojové koule a trpělivě vysvětluji naším fenám, že pod tímhle stromem pečení holubi nelítají. Zrovna minulý týden, když rtuť teploměru klesla pod mínus 20 stupňů, jsem si říkala, proč se ti opeřenci prostě neseberou a neodletí třeba na Kanárské ostrovy nebo do Egypta....  Ornitolog by řekl, že je to o potravě, zahradník poučí, že jedna vlaštovka jaro nedělá (vždycky to oddřou ty štěbetavé sýkorky) a jen MÁMY VĚDÍ, že ptáčci zůstávají pro radost dětí. V těchto dnech jsou hrdinové. Snášejí sníh i mráz, v noci spí schoulení.... 
Sypejte v zimě ptáčkům :-)
No, původně jsem chtěla napsat jen, že jsem koupila v IKEA látku s ptáčky a tak jsem ušila pár srdíček :-)
Hezký den :-)