Dožinkový

Ráda bych se podělila o nevšední zážitek z Polska, kam  jsme zamířili s partičkou přátel v době dožinkové. O program se nám staral Kruh venkovských žen a když se ženy do něčeho pustí, stojí to za to. Součástí návštěvy byl workshop vázání dožinkových věnců. A pokud si myslíte, že se podobají těm naším, tak ani omylem. Jedná se o bohatě zdobené skulptury ze slámy a přírodnin, které jsou během dožinek předávaný hospodáři (starostovi obce). Ke zdobení se využívají různá semínka, hromada lepidla a důmyslné kovové konstrukce. Dožinky samotné jsou pak velkolepou oslavou plnou folklorů se slavnostní mši pod širým nebem.
Zážitek, který doporučuji :-)

A ještě jedna fotečka, pro změnu z workshopu vaření tradičních polských jídel. Víte, že se v Polsku přidává do bramborových placek 95% spiritus? Škoda, že u nás není k sehnání, gurmánský zážitek :-))

Od srdce

Určitě jsem posledňáček poslední.... Letní termíny stíhám v poklusu. Nicméně s obrovskou chutí a ráda jsem se zapojila do srdíčkové výměny u Ajky a doufám, že srdíčko udělá radost nové majitelce.
A Ajce patří hluboká poklona, neboť má na svém kontě už nejednu zdařilost akcičku a má s námi boží trpělivost :-))

Tak trochu Carmen

Letošní léto bylo, i přes jeho rozmary s počasím, překrásné. Ale když jdu večer zahradou, ve vzduchu je  podzim a vlaštovky poposedávají neklidně na drátě. Podobně to vypadá i u nás doma. Ještě pár dnů, dcera opouští hnízdo a zároveň s opeřenci odlétá na jih, do slunné Andalusie studovat a na zkušenou.  A na takovou cestu je volánová halečka s výstřihem a la Carmen to pravé perníkové. Teď už si budu jen přát, jako každá máma, aby se mi s vlaštovkama vrátila zase zpět.
Spíchnuto dle časopisu Burda :-)

Toulavá kamera

Dnes k nám domů na natáčení zavítala Toulavá kamera. Totiž ....
Jednoho dne můj milý muž vstal z postele, rozhodl se a založil Muzeum vidlí.
Ano, dámy, čtete správně. Můj muž začal sbírat vidle, jako pracovní nástroj prostého venkovského lidu i součást selských rebélií. Říkáte si, kolik jich tak asi jde posbírat..... No, to já jsem si říkala taky až do doby, kdy se zahrada začala měnit ve sběrné suroviny. Ale můj milý svůj záměr s nádechem recese dotáhl dokonce a dnes tu s námi bydlí vidle bramborové, řepné, na štěrk, na slámu, na led..... a hlavně vidle s duší a s příběhem.
Až pojedete krajem, kde je nebe podepřeno vidlemi (rozuměj Bruntálskem), zastavte se na kafíčko, moc ráda vás uvidím. A povídat si můžeme třeba i o tvoření :-)

 

Při příležitosti natáčení jsem se rozhodla protlačit do některého ze záběru patchworkovou deku, kterou jsem nazvala Čas růží. Pan kameraman ovšem řekl, že by byl záběr moc růžový. No, co na to říct. Prostě chlapi :-)

Kuchyňská óda

Moje oblíbená modelka a zástěra. Tuhle kombinaci miluji. Naše Anička umí totiž nejlepší česnekačku široko daleko. Kuchyňskou sestavu s poklopem na čajovou konvici jsem šila kamarádce, ale už se chystám ušít další, aby se modelka mohla o prázdninách zapojit u plotny co nejvíc  :-)

Léto vidím růžově

Jasně, že je letní.
Dovedete si představit vyrazit s takovou taškou na vánoční nákupy? :-)
Některým barvičkám a vzorům léto prostě sluší.
Mějte se růžově :-)

Růžová

Růžovou miluji. V mém dětstství převládala barva hnědá, šedá, červené šátky, bílá trička a modré trenýrky. Růžová jakoby tehdy zmizela ze vzorníků barev. Snad i proto nyní mi sladké barvičky dělají obrovskou radost a náležitě si je užívám.
Takže, když jsem se v šicím klubu u Bellet (www.bellet.cz) dozvěděla o Mezinárodním dni růžové (23. června), bylo jasné, že se zapojím. Zároveň jsem zrovna měla v plánu vyzkoušet si patchworkový vzor Snow baal - sněhové koule.
Dnes vám tedy přestavuji  RŮŽOVÉ SNĚHOVÉ KOULE V LÉTĚ :-)