Vidle a lopaty

Vidle a lopaty, když jsou cesty zaváty, v našem kraji platí dvojnásob a jsou doma v každém stavení. A když se stane, že se vám vidle s lopatou zasnoubí, může z toho vzniknout praktická židle. No, spíše židlička a to téměř barová :-) Tento zahradní projekt byl v plánu už delší dobu, všechno chce svůj čas a dočkala jsem se. A teď máme pod jabloni malý vidlový bar (a naraženou bečku v garáži :-)) Vůbec jsem netušila, že můj muž oplývá i touto manuální zručností. Musím si rychle vymyslet něco dalšího než to pozapomene :-) :-)

A ještě trocha šitíčka neb máme před sebou dlouhou cestou, patchworkový obrázek na tašce napoví.
Mějte taky krásné letní dny :-)

Polednice a černý kohout

Když jsem objevila vzory nostalgických výšivek hraček, vybavily se mi hodiny češtiny na základce, Erben a Polednice a učitel, který neznalost balady trestal drcením křídy ve vlasech. Dnes, po létech, musím ovšem uznat, že jsme si to všichni do puntíku zasloužili a baladu bych přednesla i kdyby mě vytrhli z hlubokého spánku :-) 

Ovšem o zdravém spání si už nějakou dobu mohu jen zdát. Nějak se porouchalo a po nocích peču, k radosti celé rodiny, fakt luxusní  francouské máslové koláče.

"Může za to ten černý kohout", shodla se rodinka. Před časem jsem totiž našla u známého v dílně, ve šrotu, rezavého kohouta, prý se nepodařil. Po natření černou krbovou barvou jsem ho dala na plot a od té doby nespím. Asi tomu kokrháči už brzy zakroutím krkem :-) 

Mějte krásné dny a dobré spaní :-)

Ať to frčí....

Pro Mistrovství minikar ve Vrbně jsme s kamarádkami s klubu v Bruntále připravili pár dárečků. Ty moje jsou určeny pro nejmenší závodniky (kategorie do 9 let). Další polštářky si můžete prohlédnout u Jany ze Sokolího dolu.

Tak ať jim to frčí :-)

Kvítek jabloňový

Mám moc ráda japonské patchworkové časopisy. Kromě toho, že si tam člověk "počte", bývají nabité neotřelými nápady i šicími hlavolamy. Mezi takovou moji nevyluštěnou hádanku patřil i prostorový kvítek. Tedy až do uplynulého víkendu. Na setkání patchworkářek ve Smilovicích, konané právě v japonském duchu, pro nás Danuška připravila střih na zmíněný kvítek. Ten jsem pak zapracovala do malé kabelečky.
Byť mě kvíteček potrápil nesmírně, výsledkem jsem nadšená a tak budu trpělivě zkoušet další a další a další.
Líbezné májové a květinkové dny :-)

 

Na cestách

Pár dnů jsem byla na cestách. Španělsko mě baví. Neexistuje tam špatné víno, v restauracích se vaří do ranních hodin, i do těch nejmenších městeček vedou široké a kvalitní cesty, lidé jsou usměvaví a neustále něco slaví. Jeden den jsme trávili v uličkách středověké Girony. A zatímco u nás na Svatého Jiří vylézají hadi a štíři, španělé tráví tento den mnohem, mnohem romantičtěji. Ulice, obchůdky i restaurace byly doslova zaplaveny rudými růžemi, které doplňovaly klasy ovsa, jako symbol plodnosti. I na trhu se ten den neprodávalo nic jiného, než rudé růže. Nikdy dřív jsem neviděla tolik mužů kupující tolik růži. ŠŤASTNÉ TO ŠPANĚLSKÉ ŽENY :-)

Při každé španělském dobrodružství navštěvujeme místa s vazbou na malíře s bezbřehou fantazií – Salvatora Dalího. (Óóó, jak mi jeho hvězdné manýry připomínají mého muže). Tentokráte muzeum v Cadaques.

Při procházce na pláži jsme narazili na mušličky, které by udělaly radost každé korálkařce. Všechny do jedné měly totiž již vyvrtanou dírku. Nevím sice, kdo to tam na dně mořském předvrtává, ale báječně se z toho vyrábí závěs, který ve větru cinká a cinká a cinká.

Krásné dny všem :-)

Duben, ještě tam budem

Víkendové počasí zůstavá věrné dubnovým pranostikám a tak jsme s milou kamarádkou Soňou skončily u kamen, kafíčka a papírových skládanek.
Pravda, taky jsem mohla žehlit prádlo, ale tohle mi příjde mnohem zábavnější :-)

Podrobný postup na papírové motýlky naleznete na krásných stránkách ZDE
Hezký zbytek víkendu všem :-)

Trochu jiný kabátek

Zatím co kamarádky byly přes víkend v Praze na Patchworkové výstavě, moje plány zkřížil bacil :-(
A tak jsem tyto dny, včetně toho narozeninového, trávila pod peřinou a s jehlou v ruce. Mou pozornost si tentokráte zasloužil diář. Nevím, jak to máte vy, ale můj diář je zároveň můj milý společník. Neodmlouvá, taktně připomene nějakou tu schůzku, slouží jako nákupní seznam, udrží tajemství a má vždy po ruce recept na buchtu, opsaný v čekárně u lékaře. Na jeho nový kabátek jsem použila strojovou výšivku, růžičky jsou pak vyšity saténovou stužkou.

Pokud máte výšivku rády, velmi doporučuji knihu Vyšívání od A do Z, podle které jsem stužkou vyšívala. Názvy stehů jako Damaškový, Hermelínový, Rukavičkový, Orientalní, Ústřicový steh slibují nejedno dobrodružství :-) Navíc je kniha opravdu překrásně graficky zpracována, viz. foto níže.

PS: Už se těším na nějaké to pracovní jednání. Myslím, že diář v novém kabátku vedle těch manažerských za šedou myšku rozhodně nebude :-)
Přeji nám všem už trochu toho sluníčka.