Tak, už i já mohu odtajnit svůj dáreček, který jsem v rámci Podzimní výměny tvořila pro Zuzku. Mám ráda podzim plný barev, padající listí a látečky v šuplíku si samy řekly...
Velmi mě tohle šití bavilo, takže si plánují ušít podobný strom pro sebe, možná celé čtyři roční období. Největší odměnou mi byl krásný a milý dopis od Zuzky. Pro toho, kdo má radost, je radost tvořit :-)
Pamatujete tu hru Kámen, nůžky, papír? Když se k tomu přidá jehla, barvy, korálky... je z toho rázem zábava na celý život. Vítejte :-)
pondělí 24. září 2012
sobota 22. září 2012
Dýňová ulička
Přináším vám tvořivý TIP z cesty po jižní Moravě. Když se sousedé domluví, tak to může vypadat třeba jako ve Valticích. Jedná malá ulička a nápad za pár kaček přitahuje pozornost nejen turistů, ale všech kolem jdoucích A se skleničkou burčáků příjemné posezení uprostřed babího léta. Doporučuji!!!
úterý 18. září 2012
Podzimní výměna
Koukněte, jak nádherně jsem byla obdarována v rámci Podzimní výměny. Tento krásný polštář s kaštánky pro mě vyrobila Věrka, která zároveň celou výměnu zorganizovala a řídí. Okouzlil mě vyšívací steh, který použila, zadrhávací steh makrame prý se mu říká, a báječný nápad s odepínací výšivkou. Věrko moc děkuji, jsi kouzelnice kouzelná :-)
pondělí 10. září 2012
Dožinkový
Ráda bych se podělila o nevšední zážitek z Polska, kam jsme zamířili s partičkou přátel v době dožinkové. O program se nám staral Kruh venkovských žen a když se ženy do něčeho pustí, stojí to za to. Součástí návštěvy byl workshop vázání dožinkových věnců. A pokud si myslíte, že se podobají těm naším, tak ani omylem. Jedná se o bohatě zdobené skulptury ze slámy a přírodnin, které jsou během dožinek předávaný hospodáři (starostovi obce). Ke zdobení se využívají různá semínka, hromada lepidla a důmyslné kovové konstrukce. Dožinky samotné jsou pak velkolepou oslavou plnou folklorů se slavnostní mši pod širým nebem.
Zážitek, který doporučuji :-)
A ještě jedna fotečka, pro změnu z workshopu vaření tradičních polských jídel. Víte, že se v Polsku přidává do bramborových placek 95% spiritus? Škoda, že u nás není k sehnání, gurmánský zážitek :-))
Zážitek, který doporučuji :-)
A ještě jedna fotečka, pro změnu z workshopu vaření tradičních polských jídel. Víte, že se v Polsku přidává do bramborových placek 95% spiritus? Škoda, že u nás není k sehnání, gurmánský zážitek :-))
sobota 1. září 2012
Od srdce
Určitě jsem posledňáček poslední.... Letní termíny stíhám v poklusu.
Nicméně s obrovskou chutí a ráda jsem se zapojila do srdíčkové výměny u Ajky a doufám, že srdíčko udělá radost nové majitelce.
A Ajce patří hluboká poklona, neboť má na svém kontě už nejednu zdařilost akcičku a má s námi boží trpělivost :-))
A Ajce patří hluboká poklona, neboť má na svém kontě už nejednu zdařilost akcičku a má s námi boží trpělivost :-))
sobota 25. srpna 2012
Tak trochu Carmen
Letošní léto bylo, i přes jeho rozmary s počasím, překrásné. Ale když jdu večer zahradou, ve vzduchu je podzim a vlaštovky poposedávají neklidně na drátě. Podobně to vypadá i u nás doma. Ještě pár dnů, dcera opouští hnízdo a zároveň s opeřenci odlétá na jih, do slunné Andalusie studovat a na zkušenou. A na takovou cestu je volánová halečka s výstřihem a la Carmen to pravé perníkové. Teď už si budu jen přát, jako každá máma, aby se mi s vlaštovkama vrátila zase zpět.
Spíchnuto dle časopisu Burda :-)
Spíchnuto dle časopisu Burda :-)
pátek 20. července 2012
Toulavá kamera
Dnes k nám domů na natáčení zavítala Toulavá kamera. Totiž ....
Jednoho dne můj milý muž vstal z postele, rozhodl se a založil Muzeum vidlí.
Ano, dámy, čtete správně. Můj muž začal sbírat vidle, jako pracovní nástroj prostého venkovského lidu i součást selských rebélií. Říkáte si, kolik jich tak asi jde posbírat..... No, to já jsem si říkala taky až do doby, kdy se zahrada začala měnit ve sběrné suroviny. Ale můj milý svůj záměr s nádechem recese dotáhl dokonce a dnes tu s námi bydlí vidle bramborové, řepné, na štěrk, na slámu, na led..... a hlavně vidle s duší a s příběhem.
Až pojedete krajem, kde je nebe podepřeno vidlemi (rozuměj Bruntálskem), zastavte se na kafíčko, moc ráda vás uvidím. A povídat si můžeme třeba i o tvoření :-)
Při příležitosti natáčení jsem se rozhodla protlačit do některého ze záběru patchworkovou deku, kterou jsem nazvala Čas růží. Pan kameraman ovšem řekl, že by byl záběr moc růžový. No, co na to říct. Prostě chlapi :-)
Jednoho dne můj milý muž vstal z postele, rozhodl se a založil Muzeum vidlí.
Ano, dámy, čtete správně. Můj muž začal sbírat vidle, jako pracovní nástroj prostého venkovského lidu i součást selských rebélií. Říkáte si, kolik jich tak asi jde posbírat..... No, to já jsem si říkala taky až do doby, kdy se zahrada začala měnit ve sběrné suroviny. Ale můj milý svůj záměr s nádechem recese dotáhl dokonce a dnes tu s námi bydlí vidle bramborové, řepné, na štěrk, na slámu, na led..... a hlavně vidle s duší a s příběhem.
Až pojedete krajem, kde je nebe podepřeno vidlemi (rozuměj Bruntálskem), zastavte se na kafíčko, moc ráda vás uvidím. A povídat si můžeme třeba i o tvoření :-)
Při příležitosti natáčení jsem se rozhodla protlačit do některého ze záběru patchworkovou deku, kterou jsem nazvala Čas růží. Pan kameraman ovšem řekl, že by byl záběr moc růžový. No, co na to říct. Prostě chlapi :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






















