Mamince s láskou

V těchto dnech moje milá maminka slaví kulaté, 70. narozeniny. Zdravíčko, to v krámě bohužel nekoupím, ale poukaz do lázní určitě potěší. A tak jsem si říkala, že kdyby ještě měla sebou ode mě deku k zachumlání, mohl by to být hezký dárek. Pár nocí u šicího stroje (těch jejich u postýlky, když jsem byla nemocná, bylo určitě víc), první pokusy s volným quiltováním, štítek s věnováním (ten mi krásně vyšila Jamala) a dárek byl na světě.
Tak, a teď si přeji, aby měla radost, protože tam, kde je radost je i smích. A smích je zdravý a kdo je zdravý jako řípa, dožije se sta let :-)))

Kapsář pro děti

Onehdy v noci na mě volala ze zásuvky látka s okýnky : "Chceme být domečkem". A tak vznikl domeček, jehož střechu tvoří drátěné ramínko. Více domečků pod sebou a ejhle, máme tu činžovní dům. Mraky domečků pod sebou, a je tu mrakodrap :-) A tak vznikl kapsář.  Jednotlivé domečky jsou propojeny knoflíčky. Jestli zrovna cestujete na víkend k babičce a nutně potřebuje sebou tunu hraček, domeček se jednoduše odepne a cestuje s vámi :-)

Pro kamarádku

Měla jsem se po dlouhé době setkat s milou kamarádkou a puntíkovaná kabelečka jako dáreček pro tuto příležitost bylo to pravé ořechové. V den D jsem byla na tom správném místě, prošla jsem kolem ní a neviděla jsem ji. Moje kamarádka totiž svou pevnou vůli a obdivuhodnou trpělivosti omládla ve zralém věku o několik konfekčních čísel :-)  Kdyby na mě nezavolala, hledám ji dodnes :-)) Je z ní parádní kočka a tak se těším, že s kabelečkou někam vyrazí a pořádně to roztočí.

Červený a puntíkovaný kostlivec

Myslím si, že každá švadlenka má ve skříni schovaného nějakého toho kostlivce. Nebo se snad mýlím? Ten můj byl červený a celičký puntíkovaný.
Znáte to. Nejdřív pochyběla látka, pak nebylo k sehnání  zapínání. Pak přišla zima a to se červená a puntíkovaná nenosí. Ale nějak dozrál čas a navíc je to pro kamarádku, tak snad se jí bude i po tak dlouhé době líbit.

A ještě společná fotečka se svou sestřičkou, která je pro změnu moje a už se tetelí, až vyrazíme po zimě za sluníčka do ulic.

Velikonoční zdravice

Milé dámy.
Velikonoce jsem neměla moc v lásce, taky, kdo by o ten výprask stál :-) Ale včera jsem ještě do noci pekla a říkala si, že je to letos snad poprvé, co se těším. Dům mi zdobí vaše milé dárečky, v lednici se chladí skvělá čokoládová pěna od Helenky a dělám už druhou várku rafaela od Andrejky. Co říct... Jsem tady moc ráda, našla jsem tu hromadu inspirace i skvělé kamarádky :-)
Přeji Vám všem krásné a klidné velikonoční svátky, milé bloggerky :-)
A jsem zvědava, na co se budeme těšit po svátcích. Že by už na prázdniny?  :-)

PS: Beránci jsou z lineckého těsta, zítra se budou podávat s krémem nejmladším koledníkům.

Balíček plný překvapení

"Fakt jsem neobjednávala žádné zahraniční látky", vysvětlovala jsem na tázavý pohled mého milého, když mi podával ne zrovna malý balíček. Ale když jsem ho otevřela, byla jsem ráda, že sedím.
Před časem se mi zalíbilo na blogu u Renátky originální srdíčko a proto jsem s radostí přivítala srdíčkovou výměnu. Ovšem, to co jsem dostala, bylo mnohem, mnohem víc. Tedy kromě originálně vyšívaných srdíček, se na mě z krabice smál veselý motýl, ušitý podle mé oblíbené Tildy. A jako by Renátka věděla, červenou mám moc ráda. Zrovinka jsem vymalovala pokoj (na červeno :-)) a všechno tam padlo jako ulité. A tak se tady chlubím cizím peřím, ale utíkejte se podívat k Renátce  TUDY  protože je mocinky šikovná :-)

Obří vejce

Jednou jsem takhle zasedla na stoleček, nafoukla balónek, rozmíchala tapetovací lepidlo, natrhala na kousky novinový papír a udělala jsem pro svou neteř vejce větší, než je obvyklé. Techniku kašírování určitě znáte. Kousky novin, jsem namáčela v tapetovacím lepidle a nanášela jsem je na nafouklý balónek tak dlouho, až bylo z balonku vajíčko. (Jednotlivé vrstvy jsem nechala v teple prosychat). Ještě skořápku z bílého papíru a neteř měla obří vejce. Každé Velikonoce trávíme v rodinné atmosféře na chaloupce a tam jsme vejce společně zdobili pro změnu ubrouskovou technikou, děti to baví a efekt je parádní.
A pak se stalo, že chtěli vejce půjčit do školky, pak do školy a na velikonoční dílnu, a uběhl jeden rok, pak druhý a po každém zdobení přibyla na vajíčku vrstvička papíru. A jak tak vejce běhalo po dědině, rok od roku rostlo. Letos jsou to čtyři roky, co vejce přišlo na svět. Co se jednou z něho vyklube, netuším. Ale je možné, že nás jednou přeroste a budeme mu muset pořídit vlastní bydlení :-)